Žijeme v časech bezprecedentních krizí: Míra nerovností, stav nerespektování planetárních mezí, vzestup totalitářští a válčení, toxická osamělost, nedůvěra ve společnosti, psychická a chronická onemocnění, chudoba a další parametry kvality životy nabraly za posledních 50 let znepokojivý směr. Jejich tempo neustále zrychluje.
Tzv. Hodiny posledního soudu, pravděpodobně nejrespektovanější měřítko toho, jak blízko je lidstvo globální katastrofě, byly v roce 2026 nastaveny na historických 85 vteřin do dvanácti. Hlavními hrozbami pro lidstvo jsou:
1) ekologický kolaps,
2) nukleární hrozba,
3) hrozba zničení lidstva ze strany AI (vyvíjené několika málo oligarchy)
4) astronomické nerovnosti, vzestup autoritářství, válčení, exponenciální pokles kvality života.
Plnohodnotný život
Novinář a disident Petr Uhl svého času napsal: “Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” Americká spisovatelka Toni Morrisonová řekla něco podobného: “Pokud jste svobodní, je třeba, abyste osvobozovali jiné. V případě, že máte moc, vaším úkolem je posilovat moc těch, kteří žádnou nemají.”
Snažím se podobnými radami našich předků řídit. Žiji tak, aby můj život byl plno-hodnotný a aby mé konání přispívalo k osvobozování nesvobodných. Hlavním zdrojem mé motivace do další práce je to, že cítím závazek vůči generacím, které tu byly před námi a těm, které přijdou po nás. Co dělám, dělám z vděčnosti vůči našim předkům a ze závazku vůči potomkům. Inspiraci si beru z tzv. Velkého zákona Irokézů, který říká, že bychom při našem rozhodování a chování měli brát v potaz životy našich potomků, a to minimálně sedmi generací.
“Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” Petr Uhl
Život jako experiment
Mojí filozofií (a vizí přispění k řešení dnešních krizí) je dobrý život pro všechny druhy obývající naší domovskou planetu. Vycházím z Aristotela, navíc ovšem ctím právo na dobrý život pro všechny ostatní druhy obývající Zemi. Téma jsem popsal do detailu v knize: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
Za důležité považuji "pít víno, když už ho kážu". Život proto považuji za jeden velký experiment. A tak, vše o čem píšu a mluvím, se vždy snažím v nějaké formě žít a testovat na sobě a svých blízkých. Desítky let se naším pročíst k pravdě, neboť ctím úlohu naší generace:
Z toho důvodu píši, vydávám a šířím knihy (viz PeopleComm), neboť literatura je v časech algoritmického internetu, všudypřítomné mocenské propagandy a vzestupu AI, tím základním co nám může pomoci se vzdělat a propojit. Algoritmy rozdělují, knihy spojují. (Proč číst?).
Potřeba správných kulis
Tak jako dobré divadlo potřebuje správné kulisy, ani dobrý život není možné existovat bez adekvátní infrastruktury. Základním předpokladem dobrého života pro všechny je ekonomická lokalizace jako protipól dnešní hegemonii korporátní globalizace (systém neveřejných nadnárodních smluv a institucí, které zajišťují velkému byznysu absolutní přednost před místním podnikáním). Jde o to přebudovat ekonomické systémy tak, abychom mohli znovu začít žít (se vším všudy) tam, kde dnes stále větší počet z nás pouze bydlí (přespává). Proč a jak na to, najdete detailně popsané v balíčku knih s názvem “Nová ekonomika.”
Ekonomická demokracie
K tomu potřebujeme ze všeho nejvíc pochopit, co je to kapitalismus. Následně potřebujeme budovat infrastrukturu, která umožní dosáhnout ekonomické demokracie, tj. umožní běžným lidem spolurozhodovat o tom, do čeho půjdou společné prostředky, jak se budeme dělit o výsledky společné práce i o to, co si bereme z přírody. Potřebujeme systém, který nám umožní uspokojovat naše potřeby mimo doménu “volného trhu” - viz "pět domén ekonomiky" popsané v tomto článku. Bez ekonomické demokracie nemůžeme nikdy dosáhnout demokracie politické. Místo prázdných slov o demokracii budeme dál žít v dnešní oligarchii/plutokracii a dál směřovat k zániku.
Bez ekonomické demokracie nemůžeme nikdy dosáhnout demokracie politické. Základem ekonomické demokracie je lokalizace jako protipól dnešní hegemonii korporátní globalizace.
Uzdravování traumatu
Klíčovým tématem, které volá po doslova celoplanetární diskuzi, je trauma ve smyslu hlubokých psychických zranění, která se dědí z generace na generaci. Slovy předního odborníka na toto téma Gabora Maté… Trauma je neviditelná síla, která utváří náš život. Formuje to, jak žijeme, jak milujeme a jak dáváme světu smysl. Je to kořen našich nejhlubších ran.” Maté trefně dodává i to, že “…žijeme v traumatizované společnosti, kterou vedou ti nejvíce traumatizovaní z nás.” Trauma je pro dnešní příslušníky našeho druhu tím, čím je špinavá, toxická voda pro ryby: narodili jsme se do ní, nevnímáme jí, ale dusí nás všechny. Nechceme-li se zadusit, je pro nás nevyhnutelné, abychom se věnovali společnému uzdravování z našich individuálních, ale především rodinných, generačních a národních traumat.
Kooperativní výchova
Nutnou podmínkou uzdravování traumatu a dobrého života pro všechny, je umožnit lidem výchovu dětí tak, aby bylo bráno v potaz to, že jsme druh s kooperativní výchovou, o čemž mistrně pojednávají dvě úžasné knihy v balíčku Při-rozená výchova. Nutnou podmínkou výchovy zdravého dítěte je totiž přítomnost minimálně tří dospělých, z nichž alespoň jeden je vždy k dispozici tak, aby mohl o dítě láskyplně pečovat. Nutnou podmínkou léčení traumatu je překonání systému konzumního kapitalismu, který je traumatem vyživován stejně jako je upír živ krví savců. Pouze traumatizovaní lidé jsou totiž ochotní vykonávat práci, kterou nemají rádi proto, aby si kupovali, co nepotřebují tak, aby se vyrovnali lidem, kterými často opovrhují... jak trefně poznamenal Tyler Durden ve filmu Klub rváčů (případně bojovat proti lidem, které osobně neznají). V zájmu “architektů konzumu” je proto naše traumata prohlubovat a našemu uzdravování bránit.
Pouze traumatizovaní lidé jsou ochotní vykonávat práci, kterou nemají rádi proto, aby si koupili, co nepotřebují tak, aby se vyrovnali lidem, kterými často opovrhují...
Kolibříci všech zemí, spojte se!
Věřím v "kolibříky". Sám dělám, co můžu. Zároveň vím, že kolibříci sami o sobě nic nezmůžou. Šanci máme jedině tehdy, když se spojíme v sousedských, občanských i profesních iniciativách, jako zaměstnanci/kolegové, jako občané v politice, kde nutně potřebujeme zakládat a podporovat autentické eko-socialistické strany tj. strany, které skutečně (ne pouze proklamativně) zastupují zájmy běžných lidí a planety, jejichž vizí je skutečná demokracie a udržení života v ekosystémech Země.
Zpátky k jídlu
Ti, kteří kontrolují naše potravinové systémy, kontrolují naše životy. Nejjednodušší způsob odboje proti nadvládě korporací, oligarchů a zpětného převzetí kontroly nad našimi životy je vrátit se ke skutečnému, místnímu, sezónnímu jídlu od lidí, které známe. Nejsnažší je začít si pěstovat a zpracovávat (vařit, zavařovat, fermentovat,..) vlastní jídlo (Jak to děláme my doma, popisujeme v Hostině), založit KPZ-ku, zapojit se do spolkového obchodu (á la Obživa), nakupovat “ze dvora” nebo na místních trzích, pořádat hromadné nákupy v rámci rodiny a sousedů, lobovat za podporu drobných bio-pěstitelů, rozšiřovat zahrádkářské kolonie, komunitní zahrady a obnovovat místní trhy.
Zpochybňování narativů mocných
Považuji za nutné zpochybňovat narativy mocných o boji tzv. svobodného, demokratického světa s autoritativními, totalitními režimy (viz zde). Měli bychom nasvěcovat jejich propagandu a studovat to, jak svět opravdu funguje. Jak už jsem psal, v době hegemonie algoritimického internetu (viz: kaptologie, šmírovací kapitalismus), raketového nástupu AI, vzestupu fašismu a válečného štvaní věřím, že tím hlavním nástrojem, kde stále ještě můžeme pochopit, jak svět funguje, jsou knihy. A vím, že knihy jsou i průvodcem na cestu k vybudování skutečně demokratické, spravedlivé společnosti, ve které bude místo pro všechny. Vše, co potřebujeme vědět, už bylo víceméně napsáno.
Potřebujeme zakládat a podporovat autentické eko-socialistické strany tj. strany, které mají v programu zavedení ekonomické demokracie, lokalizace života a politické demokracie na principech demarchie/občanských shromáždění.
Nutnost opustit fotbalové přemýšlení
Mocní nás drží v šachu mnoha způsoby. K těm základním patří posilování tzv. fotbalového přemýšlení. V naší části světa jsou tak vytvářeni nepřátelé ze států, které se odmítají podrobit hegemonii amerického impéria a/nebo Izraele. Faktem ale je, že běžný Čech, Rus, Ukrajinec, Američan, Číňan, Palestinec, Izraelec,... mají k sobě mnohonásobně blíž, než mají v rámci jednotlivých států běžní občané se svými oligarchy.
Tato fotbalová optika nás má cíleně odvádět od skutečné podstaty dobrého života, který chceme žít a krizí, které musíme řešit. Důsledkem jsou pak tupé "kulturní války", kdy jeden člověk bojuje s druhým, zatímco oligarchové si nerušeně dělají, co chtějí (vyvolávají a udržují války, ničí planetu, nekontrolovaně vyvíjejí AI,... staví bunkry, testují lety na Mars,... aby se měli kam přesunout, až Zemi zničí). Nenašel jsem lepší obrázek, který by naši dnešní absurdní situaci znázorňoval, než je tento:
Obr: autor
Nový příběh lidstva
Je jen otázkou času a formy, kdy dnešní systém zkolabuje. Považuji za moudré udělat, co je v našich silách, abychom se kolaps pokusili, co nejvíce zmírnit a co nejlépe se připravili na život po kolapsu. Našim úkolem je se vzdělat (Proč číst?) a ultimátním cílem pak napsat nový příběh lidstva, který už nebude stát na oddělenosti a nekonečném růstu komodifikace lidí a přírody pro oligarchy. Pokud má příběh lidstva pokračovat, bude to příběh, který bude stát na vzájemné propojenosti, péči a především opět lokalizaci.
Souzníte-li, propojme se: Zprávy ze života.
Nesouzníte-li, držme si alespoň palce.
Díky. Tomáš
Verze: listopad, 2026