V jedné z nejcitovanějších knih z oblasti PR s názvem Veřejné mínění (1922), rozdělil její autor Walter Lippmann, obyvatele moderní demokratické společnosti do tří skupin - na: 1) vládnoucí elity; 2) ty, kteří pomáhají vládnoucím elitám; 3) nás ostatní nazval "zmateným davem", kterým je možné (pomocí PR technik) snadno "hýbat", kam je třeba.
Lippmann upozorňoval na to, že hlavním cílem elit je posilovat jejich moci. V autoritativních společnostech je to posilování oči-vidné a je prováděno nejčastěji silou. V demokratických státech je boj o moc, tj. "podrobování si většiny" mnohem rafinovanější. Základním nástrojem budování mocenských pozic je tzv. výroba souhlasu. Její podstatou je zajištění souhlasu mas s hlavními idejemi, na kterých stojí naše konformita, tj. podřízení se strukturám moci (korporacím, oligarchům, státu). Viz krátký výstřižek z jedné mé přednášky:
Průměrný obyvatel západního světa je dnes terčem 4 – 10 tisíc reklamních a mediálních sdělení denně (zde). Cílem většiny této re-KLAM-ní komunikace je právě vytváření souhlasu s konzumem jako smyslem našich životů a řešením většiny našich problémů. Marketing je tím, co vytváří naši dnešní realitu a potřeby. Co se týče chápání fungování moderního světa, jsme tak "zmatenější", než kdy v historii.
Žijeme v systému, který vyžaduje, aby lidé kupovali, co nepotřebují a nechtějí, a ještě aby toho kupovali rok od roku stále víc tak, aby celý systém nezkolaboval. V kapitalismu bohužel platí, že když se konzum vyčerpá, tj. lidé přestávají nakupovat, vyvolá se válka. Konzum a válka jsou tak dvě základní opěrné nohy, na kterých náš systém stojí.
Krize, které se na nás v důsledku nastavení tohoto systému řítí, jsou ohromné. Za celou existenci našeho druhu nebyla situace nikdy tak vážná (viz krize). Je zřejmé, že potřebujeme systém nový, jehož základním principem už nebude soutěž a kumulace materiálních věcí a cílem už nebude jen non-stop růst majetku a moci oligarchů a korporací. Potřebujeme systém, jehož cílem bude uspokojování potřeb všeho života na Zemi, při vzájemném respektu k planetárním limitům.
Pokud máme něco z-měnit, potřebujeme dvě věci: Zaprvé se shodnout na tom, v čem je problém, zadruhé v tom, co a jak změnit - v tomto pořadí.
Mojí filozofií je ekonomická lokalizace jako protipól ekonomické globalizaci ve smyslu systému nadnárodních smluv a institucí, které upřednostňují nadnárodní korporace před místními podniky. Došel jsem poznání, že lokalizace lidských aktivit napříč planetou je tím hlavním, co je třeba udělat, máme-li mít šanci na žitelnou budoucnost.
Všiml jsem si, že ekonomická lokalizace spojuje všechno, o co jsem se posledních 20 let snažil nebo s čím jsem pomáhal... Ať už to byla nová práce (osvobození práce od zaměstnání), Svoboda v práci (organizace práce bez mocenské hierarchie), Svoboda učení (sebeřízené učení), Slušná firma (evoluce organizací a budoucnost podnikání), Dobrý život nebo "Doma v Komořanech" (sousedské a rodinné komunity, podstata radostného a užitečného života), "Co mi babička neřekla" nebo "Zpátky k jídlu" a Hostiny (znovu-napojení se na přírodu, návrat ke skutečnému jídlu, sousedská komunita).
S filozofií ekonomické lokalizace se seznámíte nejlépe v knize Naše budoucnost je lokální. Ve své podstatě se jedná o vytvoření skutečné demokracie, tj. ukončení neoliberálního kapitalismu - našeho aktuálního systému, který je nastaven právě na posilování moci mocných a omezování moci bezmocných formou konzumu a nekonečných válek.
Ve svém věku už vím, že bez systémových změn nemáme šanci. Zároveň ale věřím i v "kolibříky" - tj. v to, že každý z nás může změnit svět, když spojíme síly.
"Na počátku bylo Slovo", píše se v Bibli. Slovo je tím, co utváří a mění svět lidí. Mým příspěvkem ke změnám je právě především slovo. Píšu (knihy, blogy) a mluvím (beseday a přednášky, videa/podcasty,..). Velká část toho, o čem píšu ale přichází z mých vlastních experimentů, zkušeností a pozorování... zkusil jsem žít bez auta, bez internetu, bez mobilu, bez odpadu, bez supermarketu,... testoval jsem nespočet možností bez-peněžní ekonomiky, žil a/nebo cestoval jsem v různých částech světa, založil jsem několik firem a neziskovek, dobrovolničím, pomáhám různým projektům a hnutím,... Jinak věřím, že především knihy jsou stále ještě tím, co dokáže změnit svět. V Peoplecommu proto vydáváme a šíříme ty, které mají potenciál otevřít oči, propojit a probudit lidi, nastartovat (r)evoluci.
Obecně se snažím žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A... jsem na cestě. Chvíli mi trvalo zjistit, kdo jsem a kam patřím. Ještě déle mi trvalo pochopit spletitou mytologii moderní konzumní společnosti (popsal jsem ji v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti). Nejtěžší bylo pochopit to, co psal Lippmann - a to, že skutečnou povahou tržního kapitalismu je podrobení si lidí, přírody a všeho v ní s cílem "komodifikovat", privatizovat, těžit a posilovat moc mocných na úkor života.
Trvalo mi dlouho, než mi došlo, jak spolu souvisí chudoba, vzestup tzv. civilizačních nemocí, destrukce přírody a to, že války jsou regulérním ekonomickým nástrojem, že se cíleně vyvolávají proto, aby někdo zbohatl a posílil svou moc.
Dnes už vím, že přežití Homo Sapiens není s kapitalismem kompatibilní. Buď bude kapitalismus a Homo Sapiens vymře (tak jako tisíce jiných druhů) nebo vytvoříme skutečně demokratický systém, který bude stát na spolupráci (ne na soutěži) a jehož cílem bude uspokojení potřeb všeho života na Zemi (ne posilování moci mocných).
Mým srdečním tématem je práce a místně ukotvený dobrý život. To jsou mé dvě srdcovky, dvě oblasti, kterým se profesně věnuji už od roku 2001.
Jak jde čas a svět se propadá stále hlouběji do chaosu, extrémismu a válek, zapojuji se do různých hnutí. Stále častě do proti-válečných, za mír. Středobodem mých aktivit ovšem zůstává snaha o změnu ekonomického systému, neboť to je alfa omega všeho. Ekonomický systém, tj. to jak uspokojujeme naše potřeby rozhoduje o tom, zda skončíme ve fašistické, nukleární a/nebo klimatické dystopii nebo zda se nám podaří vytvořit svět, v kterém bude prostor i pro naše děti, vnuky a jejich potomky. Podařit se nám to může pouze, pokud se propojíme v míře, kterou jsme ještě nikdy nezažili. Jedině tak dokážeme napsat nový příběh.
Tolik k mé filozofii.
Souzníte-li, spojme síly.
Nesouzníte-li, držme si alespoň palce.
Díky. Tomáš