Žijeme v době bezprecedentních krizí: Toxická osamělost, psychická onemocnění, chudoba a další signály kolapsu života jsou, v Česku i globálně, na vzestupu. V naší zemi, za posledních 50 let, nestoupla naděje na dožití ve zdraví ani o rok a drží se na úrovni 61 let u mužů a 62 roků u žen.
Tzv. Hodiny posledního soudu, pravděpodobně nejrespektovanější měřítko toho, jak blízko je lidstvo globální katastrofě, byly v roce 2024 nastaveny na historických 89 vteřin do dvanácti. Hlavními důvody jsou:
1) ekologický kolaps,
2) nukleární hrozba,
3) nekontrolovaný nástup AI a technologický rozvrat,
4) astronomické nerovnosti a s nimi návrat k fašismu a válčení.
Plnohodnotný život
Novinář a disident Petr Uhl svého času napsal: “Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” Americká spisovatelka Toni Morrisonová řekla něco podobného: “Pokud jste svobodní, je třeba, abyste osvobozovali jiné. V případě, že máte moc, vaším úkolem je posilovat moc těch, kteří žádnou nemají.”
Snažím se podobnými radami našich předků řídit. Žiji tak, aby můj život byl plno-hodnotný a mé konání přispívalo k osvobozování nesvobodných. Hlavním zdrojem mé motivace do další práce je to, že cítím závazek vůči generacím, které tu byly před námi a těm, které přijdou po nás. Co dělám, dělám z vděčnosti vůči našim předkům a ze závazku vůči potomkům. Inspiraci si beru z tzv. Velkého zákona Irokézů, který říká, že bychom při našem rozhodování a chování měli brát v potaz životy našich potomků, a to minimálně sedmi generací.
“Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” Petr Uhl
Život jako experiment
Mojí filozofií (a vizí přispění k řešení dnešních krizí) je dobrý život pro všechny druhy obývající naší domovskou planetu. Vycházím z Aristotela, navíc ovšem ctím právo na dobrý život pro všechny ostatní druhy obývající Zemi. Téma jsem popsal do detailu v knize: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Za důležité považuji "pít víno, když už ho kážu". Život proto považuji za jeden velký experiment. A tak, vše o čem píšu a mluvím, se vždy snažím v nějaké formě žít a testovat na sobě a svých blízkých.
Potřeba správných kulis
Tak jako dobré divadlo potřebuje správné kulisy, ani dobrý život není možné žít bez adekvátní infrastruktury. Základním předpokladem dobrého života pro všechny je ekonomická lokalizace jako protipól dnešní hegemonii korporátní globalizace (systém neveřejných nadnárodních smluv a institucí, které zajišťují velkému byznysu absolutní přednost před místním podnikáním). Jde o to přebudovat ekonomické systémy tak, abychom mohli znovu začít žít (se vším všudy) tam, kde dnes stále větší počet z nás pouze bydlí (přespává). Proč a jak na to, najdete detailně popsané v balíčku knih s názvem “Nová ekonomika.”
Ekonomická demokracie
Potřebujeme budovat infrastrukturu, která umožní dosáhnout ekonomické demokracie, tj. umožní běžným lidem uspokojovat své potřeby i bez korporací a státu, mimo doménu jejich “volného trhu” (eufemismus pro hegemonii korporací). Více viz "pět domén ekonomiky", které najdete popsané v tomto článku). Bez ekonomické demokracie nemůžeme nikdy dosáhnout demokracie politické. Místo prázdných slov o demokracii budeme dál žít v oligarchii/plutokracii a hlouběji a hlouběji se propadat do fašismu, kdy o skutečně důležitých aspektech našich životů rozhodují ti nejbohatší, a to stále častěji daleko mimo naše domovy (Dnes především Washington, Brusel).
Bez ekonomické demokracie nemůžeme nikdy dosáhnout demokracie politické. Základem ekonomické demokracie je lokalizace jako protipól dnešní hegemonii korporátní globalizace.
Uzdravování traumatu
Klíčovým tématem, které volá po doslova celoplanetární diskuzi, bez kterého se nepohneme dál, je trauma (ve smyslu hlubokých psychických zranění). Slovy předního odborníka na toto téma Gabora Maté… je trauma “neviditelná síla, která utváří náš život. Formuje to, jak žijeme, jak milujeme a jak dáváme světu smysl. Je to kořen našich nejhlubších ran.” Maté trefně dodává i to, že “…žijeme v traumatizované společnosti, kterou vedou ti nejvíce traumatizovaní z nás.” Trauma je pro dnešní příslušníky našeho druhu tím, čím je špinavá, toxická voda pro ryby: narodili jsme se do ní, nevnímáme jí, ale dusí nás všechny. Nechceme-li se zadusit, je pro nás nevyhnutelné, abychom se věnovali společnému uzdravování z našich individuálních, ale především rodinných, generačních a národních traumat.
Kooperativní výchova
Nutnou podmínkou uzdravování traumatu a dobrého života pro všechny, je umožnit lidem výchovu dětí tak, aby byl bráno v potaz to, že jsme druh s kooperativní výchovou, o čemž mistrně pojednávají knihy Přirozené hnízdo a Matky a ti druzí. Nutnou podmínkou výchovy zdravého dítěte je totiž přítomnost minimálně třech dospělých, z nichž alespoň jeden je vždy k dispozici tak, aby mohl o dítě láskyplně pečovat. Nutnou podmínkou léčení traumatu je překonání systému konzumního kapitalismu, je traumatem vyživován. Pouze traumatizovaní lidé jsou totiž ochotní vykonávat práci, kterou nemají rádi proto, aby si kupovali, co nepotřebují tak, aby se vyrovnali lidem, kterými často opovrhují... jak trefně poznamenal Tyler Durden ve filmu Klub rváčů. V zájmu “architektů konzumu” je tak naše traumata prohlubovat a našemu uzdravování bránit.
Pouze traumatizovaní lidé jsou ochotní vykonávat práci, kterou nemají rádi proto, aby si koupili, co nepotřebují tak, aby se vyrovnali lidem, kterými často opovrhují...
Kolibříci všech zemí, spojte se!
Věřím v "kolibříky". Sám dělám, co můžu. Zároveň vím, že kolibříci sami o sobě nic nezmůžou. Šanci máme jedině tehdy, když se spojíme v sousedských a občanských iniciativách, jako zaměstnanci v odborech, jako občané v politice, kde nutně potřebujeme zakládat a podporovat autentické eko-socialistické strany tj. strany, které skutečně (ne pouze proklamativně) zastupují zájmy běžných lidí a planety, jejichž vizí je skutečná demokracie a udržení života v ekosystémech Země.
Zpátky k jídlu
Ti, kteří kontrolují naše potravinové systémy, kontrolují naše životy. Nejjednodušší způsob odboje proti nadvládě korporací, oligarchů a zpětného převzetí kontroly nad našimi životy je vrátit se ke skutečnému, místnímu, sezónnímu jídlu od lidí, které známe. Nejsnažší je začít si pěstovat a zpracovávat (vařit, zavařovat, fermentovat,..) vlastní jídlo (Jak to děláme my doma, popisujeme v Hostině), založit KPZ-ku, zapojit se do spolkového obchodu (á la Obživa), nakupovat “ze dvora” nebo na místních trzích, pořádat hromadné nákupy v rámci rodiny a sousedů, lobovat za podporu drobných bio-pěstitelů, rozšiřovat zahrádkářské kolonie, komunitní zahrady a obnovovat místní trhy.
Zpochybňování narativů mocných
Považuji za nutné zpochybňovat narativ mocných o boji tzv. svobodného, demokratického světa s autoritativními, totalitními režimy (viz zde). Měli bychom nasvěcovat jejich propagandu a studovat to, jak svět opravdu funguje. V době hegemonie algoritimického internetu (viz: kaptologie, šmírovací kapitalismus), raketového nástupu AI a vzestupu fašismu a válečného štvaní věřím, že tím hlavním nástrojem, kde stále ještě můžeme pochopit, jak svět funguje, jsou knihy. A vím, že knihy jsou i průvodcem na cestu k vybudování skutečně demokratické, spravedlivé společnosti, ve které bude místo pro všechny. Vše, co potřebujeme vědět, už bylo víceméně napsáno. Proto věnuji tolik energie právě šíření těchto knih v rámci PeopleCommu.
Potřebujeme zakládat a podporovat autentické eko-socialistické strany tj. strany, které skutečně (ne pouze proklamativně) zastupují zájmy běžných lidí a planety, jejichž vizí je skutečná demokracie a udržení života v ekosystémech Země.
Nutnost opustit fotbalové přemýšlení
Jednou z technik, kterou nás mocní drží v šachu je posilování tzv. fotbalového přemýšlení. K nejpopulárnějším obdobám patří vytváření nepřátel mezi státy, kdy některé nám jsou podsouvány jako nepřátelské. K populárním příkladům dneška patří: Ukrajina vs. Rusko, Izrael vs. Palestina, Evropa vs. Írán/Čína, obecně "východ vs. západ". Faktem ale je, že běžný Čech, Rus, Ukrajinec, Američan, Číňan, Palestinec, Izraelec,... mají k sobě mnohonásobně blíž, než mají v rámci jednotlivých států běžní občané se svými miliardáři/oligarchy. To samé platí i o těch nejbohatších - ti z Německa, USA, Ruska, Číny i Česka mají de facto stejné zájmy, které se ale diametrálně liší od zájmů běžných lidí v jejich zemích.
Toto fotbalové myšlení nás má cíleně odvádět od skutečné podstaty dobrého života, který chceme žít a krizí, které musíme řešit. Místo toho, abychom se zamysleli nad tím, "co uděláme s trávníkem", tj. co tam budeme pěstovat, kde si budou hrát děti, na čem a jak na něm budeme spolupracovat,... jsme uměle udržováni v představě, že na trávníku "jdou po nás", je třeba se tam bránit a s ostatními tam soupeřit.
Důsledkem jsou tupé "kulturní války", kdy bojujeme jeden s druhým, zatímco oligarchové si nerušeně dělají, co chtějí (vyvolávají a udržují války, ničí planetu, nekontrolovaně vyvíjejí AI,... staví bunkry, testují lety na Mars,... aby se měli kam přesunout, až Zemi zničí. Nenašel jsem lepší obrázek, který by naši dnešní absurdní situaci znázorňoval, než je tento:
Obr: autor
Nový příběh lidstva
Je jen otázkou času a formy, kdy dnešní systém zkolabuje. Považuji za moudré udělat, co je v našich silách, abychom se kolaps pokusili, co nejvíce zmírnit a co nejlépe se připravili na život po kolapsu. Našim ultimátním cílem je napsat nový příběh lidstva, který už nebude stát na oddělenosti a nekonečném růstu komodifikace lidí a přírody pro oligarchy. Pokud má příběh lidstva pokračovat, bude to příběh, který bude stát na vzájemné propojenosti, péči a především opět lokalizaci.
Souzníte-li, propojme se: Zprávy ze života, Bluesky, Mastodon.
Nesouzníte-li, držme si alespoň palce.
Díky. Tomáš
Verze: únor, 2025