Jeden ze zakladatelů PR Walter Lippmann rozdělil lidi do tří skupin: Vládnoucí elity; ti, kteří pomáhají vládnoucím elitám; nás ostatní označil za zmatený dav, kterým je možné snadno hýbat, kam je třeba. To bylo v roce 1922 (v knize Veřejné mínění) dlouho před vynálezem metod moderního manipulativního marketingu a dlouho před nástupem "šmírovacího kapitalismu".
Průměrný obyvatel západního světa je dnes terčem 6 – 10 tisíc reklamních a mediálních sdělení denně (zde). Cílem většiny této komunikace je prodat nám konzum jako smysl našich životů a řešení většiny našich problémů. Marketing je tím, co vytváří naši dnešní realitu. Co se týče chápání fungování moderního světa, jsme tak zmatenější, než kdy v historii.
Žijeme v systému, který požaduje, aby lidé nakupovali, co nepotřebují a nechtějí, a ještě aby kupovali rok od roku stále víc proto, aby se celý systém nezhroutil. Krize, které se na nás v důsledku tohoto systému řítí, jsou ohromné. Za celou existenci našeho druhu nebyla situace nikdy tak vážná (viz krize). Je zřejmé, že potřebujeme systém nový, jehož cílem už nebude růst velkého byznysu, ale uspokojování potřeb všeho života na Zemi, při vzájemném respektu k planetárním limitům.
Pokud máme něco z-měnit, potřebujeme dvě věci: Zaprvé se shodnout na tom, v čem je problém, zadruhé na tom, co a jak změnit - v tomto pořadí.
Mojí filozofií je ekonomická lokalizace jako protipól ekonomické globalizaci (ve smyslu systému nadnárodních smluv a institucí, které umožňují korporacím a bankám přesouvat byznys a kapitál na "lusknutí prstu", bez ohledu na dopady na kvalitu lidského života, zdraví a planetu). Došel jsem k poznání, že lokalizace lidských životů napříč planetou je tím hlavním, co je třeba udělat, máme-li mít šanci na žitelnou budoucnost. Všiml jsem si, že ekonomická lokalizace spojuje všechno, o co jsem se posledních 20 let snažil... Důlek (osvobození práce od zaměstnání), Svoboda v práci (organizace bez mocenské hierarchie), Svoboda učení (sebeřízené učení), Slušná firma (evoluce organizací a budoucnost podnikání), Dobrý život (sousedské komunity, podstata radostného a užitečného života), Co mi babička neřekla (znovu-objevování tradic našich předků a další.
Více o filozofii ekonomické lokalizace v knize Naše budoucnost je lokální.
Vím, že bez systémových změn nemáme šanci. Zároveň ale věřím v kolibříky. K mým hlavním příspěvkům ke změně patří kniha Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, která je - podle ohlasů - aktuálně jedním z nejkomplexnějším průvodců stavem světa a jeho alter-nativ. Obecně věřím, že knihy jsou stále ještě tím, co dokáže změnit svět. V Peoplecommu proto vydáváme a šíříme ty, které mají potenciál otevřít očit, propojit lidi a nastartovat (r)evoluci. V projektu Slušná firma vyhledáváme a propojujeme firmy a další organizace, které existují proto, aby ke změně též přispěly. Jedním z našich projeků je Zpátky k jídlu, prostřednictvím kterého se snažíme přispět k záchraně českého zemědělství, adaptaci na klimatické změny a k tomu, aby se každý Čech dostal pěšky ke skutečnému jídlu, kterým neotráví svou rodinu a nezničí planetu.
Nejsem "levičák" ani "pravičák". Považuji tato označení za zastaralá a dnešní skutečnost zkreslující. V rozdělené společnosti tak, jak ji dnes zažíváme, je každý člověk, který usiluje o změnu, terčem nadávek, jejichž škála je obrovská... V Česku od havloidů, přes dobrosery, sluníčkáře až třeba po neomarxisty. Já nejsem žádné toto ani jiné podstatné jméno. Pouze jsem a po dobu, co budu, chci žít tak, abych se mohl podívat do zrcadla a do očí svých dětí bez toho, že se mi z toho pohledu udělá zle. Proto se - podle svého nejlepšího svědomí a vědomí - snažím nasvěcovat starý příběh a vyhledávat a šířit příklady nového příběhu. Tolik k mé filozofii.
Souzníte-li, spojme síly.
Nesouzníte-li, držme si alespoň palce.
Díky. Tomáš